Co je narkolepsie?

Jak poznáme narkolepsii?

Narkolepsie je spánková porucha charakterizovaná neovladatelnou hypersomnií bez ohledu na podmínky okolo nás. Řečeno polopatě, narkoleptik usne kdekoli a kdykoli to na něj zrovna přijde. Navzdory tomu, že většina studentů středních a vysokých škol je přesvědčená, že během určitých přednášek touto chorobou trpí (a má pádný důvod výuku propsat), nutno podotknout, že samotné neovladatelné usínání (především ve výuce) k diagnostikování choroby nestačí.

Narkolepsie se vyskytuje cca u 1 z 2000 lidí (Evropa). V Americe byl výskyt narkoleptiků k roku 2012 odhadován na 200 000. Choroba obvykle začíná v mladé dospělosti, ale celá třetina případů je patrná už před 15 rokem života. Ataky spánku se nedají vůlí ovlivnit – narkoleptik s přehledem usne i při soustředěné činnosti jako je čtení, konverzace nebo řízení (pozor – neplést s mikrospánkem. Pro narkolepsii je třeba zaznamenávat imperativní usínání opakovaně a splňovat také další symptomy). Plus u spánkových epizod musí neprodleně docházet k upadnutí do REM spánku (paradoxního spánku), do kterého se zdraví člověk dostává až po 90 minutách spánku.

Nejčastější příznaky narkolepsie

Aby mohl lékař diagnostikovat narkolepsii, je třeba, aby člověk splňoval několik základních symptomů.

• Nadměrná denní spavost a imperativní usínání při soustředěných činnostech. Narkoleptik usne u čehokoli, ať už se jedná o posezení u kávy, sledování kina nebo procházky venku. Spánek je nutkavý a nedá se mu vůlí ubránit (většinou nastupuje velice rychle). U denního spánku se také vyskytuje SOREM, tj. neúměrně rychlý nástup REM spánku.
• Spánková obrna.Většina narkoleptiků si během svého života prodělá tzv. spánkovou obrnu. Jedná se o stav v REM fázi, kdy jsme si sami sebe plně vědomi, ale ještě neodezněla přirozená spánková obrna, která v paradoxním spánku nastává (v REM fázi se nám zdají sny a naše svaly jsou nehybné – až na občasné záškuby. Některé teorie tvrdí, že se tělo spánkovou obrnou brání proti mimovolním pohybům “ze sna”). Při spánkové obrně si člověk uvědomuje, že je vzhůru, ale nemůže se hýbat. Stav často doprovází silné úzkosti, strach a paranoia (odtud možná pocházejí některé příběhy o únosu UFO). Člověk se snaží hýbat, ale žádný sval na těle ho neposlouchá. Vzhledem k tomu, že jsme stále v REM fázi, často se také při spánkové obrně stává, že člověk má halucinace (jedná se o sny, které se mísí s realitou). ****
• Kataplexie. Jedná se náhlý pokles svalového tonu (často spojeným s nějakou silnou emocí – smích, plác, leknutí). Narkoleptik se doslova sesype a spadne na zem. Nemůže se pohnout, dokud kataplexie neodezní, což může trvat i několik minut.
• Halucinace. Narkolepsie se často považuje za vnikání REM spánku do bdělosti. Možná z toho důvodu zažívají občas narkoleptici silné halucinace (např. upadnou na minutu do spánku a po probuzení si nepamatují, že už vypili kávu, s někým mluvili atd.).

U narkoleptiků se také často (ale ne nutně) vyskytuje epizoda insomnie (tj. chronická nespavost). Nesmíme ale zaměňovat denní únavu způsobenou insomnií za imperativní ataky, které nastávají při narkolepsii.

Problémy, které narkolepsie způsobuje

Onemocnění nepůsobí na první pohled nijak vážně, ale opak je pravdou. Jedná se o celoživotní handicap, který je z hlediska dnešní medicíny neléčitelné (můžeme denní spavost zmírnit tak, aby nemocný mohl normálně “fungovat”, ale vždy bude muset dodržovat speciální režim). Narkolepsie představuje nebezpečí hned v několika životních oblastech.

• Sociální život,
• práce a studium,
• fyzické bezpečí.

Narkolepsie má vliv na to, jak může člověk trávit svůj volný čas. Tolerance okolí k nemoci zdaleka nemusí být na takové úrovni, jak bychom si ideálně představovali. Narkoleptik nemůže vykonávat spoustu všedních činností a samozřejmě musí být dlouhodobě pod lékařským dohledem.

Podobně narkolepsie působí také na práci a studium. Není jednoduché se naučit na zkoušky, když v průběhu učení neustále usínáte (a teď nemluvím o typickém studentském usínání :-)). Stejně to funguje na pracovišti. Samozřejmě existuje práce, ve které si nikdo ani nevšimne, když na 20 minut zaberete, na druhou stranu ne každý narkoleptik toto štěstí má.

Poslední oblastí je fyzické ohrožení. Řízení auta, chůze ze schodů nebo chůze v nebezpečném prostředí, to vše může v případě spánkové ataky skončit zraněním. Narkoleptik nikdy neví, kdy a na jak dlouho může usnout.

Může se narkolepsie vyléčit?

Narkolepsie není cejch, který by člověka doživotně omezoval. Lékaři si sice s onemocněním nedovedou trvale poradit, na druhou stranu dokážou symptomy velice uspokojivě zmírnit, aby mohl člověk žít téměř bez mantinelů.

Abychom narkolepsii zmírnili, musíme důsledně dodržovat spánkovou hygienu. Denní únava, která narkoleptiky trápí, se dá dobře regulovat kvalitním a dostatečně dlouhým nočním spánkem. Lékaři také potvrzují, že jako obrana proti denním spánkovým atakám funguje siesta během dne – např. 30 minut dvakrát přes den. Únava sice úplně nevymizí, ale člověk je schopen se jí alespoň částečně bránit.

Narkoleptici se bohužel většinou nevyhnou lékům, konkrétně psychostimulantům. Nad trvalou léčbou narkolepsie se v lékařských kruzích dosud diskutuje.

Pro zájemce příkládáme odkaz na případovou studii 19 leté dívky narkoleptičky, kterou najdete na tomto odkaze.